Vysoce citlivý mozek reaguje na svět intenzivněji - ne proto, že by byl křehčí, ale proto, že vnímá víc vrstev reality najednou. Světlo, zvuk, vůně i emoce druhých pronikají hlouběji do nervové soustavy. Tento typ neurodivergence, známý jako HSP (Highly Sensitive Person), není porucha, ale přirozená variace lidského mozku. Když se naučí cítit bezpečí, proměňuje se jeho hloubka vnímání ve zdroj síly, empatie a tvořivosti.
Citlivý mozek pod mikroskopem
HSP typ charakterizuje zvýšená aktivita v oblastech mozku spojených s vnímáním detailů, empatií a emoční rezonancí - především v insula cortex, amygdale a v síti zrcadlových neuronů. Výzkumy pomocí fMRI (např. Acevedo et al., 2014) ukazují, že vysoce citliví lidé reagují výrazněji i na podněty, které ostatním unikají - jemné změny v barvě, tónu hlasu, výrazu tváře či napětí v prostoru.
Mozek HSP funguje jako živý senzorický radar - vnímá nejen zjevné informace, ale i jejich emoční kontext. Problém nenastává v citlivosti samotné, ale v nemožnosti ji zpracovat v přetíženém, rychlém prostředí moderní společnosti.
Když hloubka vnímání přetíží nervovou soustavu
Mozek HSP snadno přechází do stavu overload - přetížení nervové soustavy v důsledku kumulace stimulů. Každý zvuk, světlo, vůně nebo emoce se zaznamená hluboko a zůstává v systému déle. Tělo reaguje aktivací stresové osy HPA (hypotalamus-hypofýza-nadledvinky) a větví nervus vagus.
Dlouhodobá aktivace vede k:
- zvýšené hladině kortizolu,
- poklesu neuroplasticity,
- zánětlivým procesům v mozku,
- poruchám spánku, koncentrace a imunity.
Multisenzorická terapie pro vysoce citlivý mozek
Vysoce citlivý mozek komunikuje skrze smysly. Proto je multisenzorická terapie přirozenou cestou, jak mu pomoci vrátit rovnováhu - ne přes slova, ale přes tělo:
- Světlo - Teplé, jemné spektrum (např. jantarové, červené) zklidňuje hyperaktivní amygdalu. Fotobiomodulace (např. Vielight Alpha 10 Hz) pomáhá obnovit parasympatický rytmus.
- Zvuk - Nízké rytmy, tlumené frekvence a binaurální beaty harmonizují mozkové vlny a podporují koncentraci i uvolnění.
- Vůně - Neroli, levandule, růže a santal působí přes limbický systém a navozují pocit bezpečí.
- Dotek a rytmus - Jemné vibrační uzemnění, vědomý dotek nebo tlaková deka pomáhají tělu znovu cítit hranice a přítomnost.
- Ticho - Terapeutické ticho umožňuje mozku obnovit vnitřní rytmus a sladit se s tělem.
Citlivost jako forma inteligence
Citlivost není slabost, ale forma intuitivní inteligence. Z evolučního hlediska tvoří vysoce citliví lidé přibližně pětinu populace - napříč kulturami i živočišnými druhy. Jejich mozek reaguje dříve, vidí souvislosti, které jiní přehlížejí, a přináší rovnováhu do systémů, které ztrácí citlivost.
HSP vnímá svět v jemnějších frekvencích. Když se naučí chránit své zdroje a vnímat citlivost jako dar, stává se z něj most mezi vědomím, emocí a tělem - mezi světem myšlenek a světem cítění. Citlivost je pozváním zpět k sobě. K rovnováze, kde mozek znovu důvěřuje životu - a světlo, zvuk i dotek se stávají jazykem klidu.Součást série: Neurodivergence a multisenzorická terapie
→ Úvodní článek: Neurodivergence a multisenzorická terapie
→ ADHD a pozornost v pohybu
→ Autismus a senzorická citlivost
→ Dyslexie a vizuální mozek
→ Vysoká citlivost jako forma neurodivergence
→ Kreativní mozek a rozšířené vnímání
Doporučené čtení
- Aron, E. N. (1996). The Highly Sensitive Person: How to Thrive When the World Overwhelms You. Broadway Books. → Zásadní publikace, která představila koncept HSP jako přirozené neurobiologické variace.
- Acevedo, B. P., Aron, E. N., Aron, A., Sangster, M. D., Collins, N., & Brown, L. L. (2014). The highly sensitive brain: An fMRI study of sensory processing sensitivity and response to others’ emotions.Brain and Behavior, 4(4), 580-594. → fMRI výzkum potvrzující zvýšenou aktivitu oblastí spojených s empatií a senzorickou reaktivitou.
- Aron, A., & Aron, E. N. (1997). Sensory-processing sensitivity and its relation to introversion and emotionality.Journal of Personality and Social Psychology, 73(2), 345-368. → Vědecké ukotvení konceptu HSP jako vrozené vlastnosti osobnosti.
- Porges, S. W. (2011). The Polyvagal Theory: Neurophysiological foundations of emotions, attachment, communication, and self-regulation. W. W. Norton & Company. → Klíčová teorie o propojení mozku, emocí a tělesného pocitu bezpečí.
- McEwen, B. S. (2007). Physiology and neurobiology of stress and adaptation: central role of the brain.Physiological Reviews, 87(3), 873-904. → Přehledový článek o vlivu stresu na neuroplasticitu a adaptaci mozku.
Tento text je součástí série Light Brains o neurodivergenci a multisenzorické rovnováze.
🌐 www.lightbrains.online
