Dyslexie není neschopnost číst, ale jiný způsob vidět. Mozek s dyslexií nevnímá písmena jako řadu symbolů, ale jako tvary, pohyb a prostor. Zatímco většina lidí čte lineárně, dyslektický mozek se orientuje v obrazech, rytmu a významových souvislostech. Tento jiný způsob zpracování jazyka není chybou -  je to jiný druh inteligence, který lze podpořit světlem, zvukem, barvou a pohybem.


Jak myslí vizuální mozek

Dyslexie je často popisována jako „porucha čtení“, ale ve skutečnosti jde o odlišné propojení mezi vizuálními, jazykovými a prostorovými oblastmi mozku. Nejde o nedostatek, ale o jinou architekturu neuronálních sítí. 

Neurozobrazovací výzkumy ukazují, že u lidí s dyslexií funguje propojení mezi temporálně-parietální oblastí (zpracování jazyka) a okcipitální oblastí (vizuální centrum) odlišně. Mozek tak čte pomaleji, ale vidí hlouběji - vnímá význam, strukturu i prostorový kontext textu. Pravá hemisféra, která se podílí na představivosti, bývá aktivnější než u neurotypických čtenářů. 

Tento typ mozku často exceluje v oblastech, kde je důležité prostorové myšlení, vizuální vnímání, tvořivost a symbolika: architektura, design, hudba, vizuální umění, inženýrství. 


Vizuální vnímání a jazyk

Čtení je proces, při kterém mozek převádí tvar na zvuk a zvuk na význam. U dyslexie tento převod probíhá jiným tempem - mozek si potřebuje informaci „zkonstruovat“, nikoli jen dekódovat. Písmena nejsou automaticky spojená se zvukem, ale vytvářejí vizuální pole, které musí být interpretováno.  

To může vést k chybám, zpomalení nebo přetížení, ale zároveň to otevírá prostor pro silnější vizuální a intuitivní myšlení. Mnoho dyslektiků si text „vidí“ jako mapu, vnímá odstíny významu a vztahy mezi slovy, které ostatní míjejí. 


Multisenzorická terapie a dyslexie

Mozek s dyslexií reaguje velmi dobře na multisenzorické přístupy, které propojují více kanálů vnímání. Když se text stane rytmem, barvou nebo pohybem, mozek získává novou cestu k porozumění: 

  • Světlo - Měkké, stabilní osvětlení a barevné filtry (např. modrozelené nebo jantarové spektrum) mohou snížit vizuální stres a podporovat plynulejší čtení.

  • Fotobiomodulace (např. Vielight Alpha 10 Hz) zlepšuje synchronizaci hemisfér a pozornost. 

  • Zvuk - Rytmické frekvence (např. 10 Hz) podporují propojení mezi sluchovými a vizuálními oblastmi. Hudba nebo rytmická stimulace při čtení zlepšuje plynulost a paměť. 

  • Barva - Barevné vjemy pomáhají vizuálnímu mozku orientovat se v textu, odlišovat struktury a udržet rytmus čtení. 

  • Vůně - Esence jako rozmarýn, citron nebo máta podporují soustředění a aktivaci prefrontálních oblastí. 

  • Pohyb očí - Cvičení očních svalů, sledování světelného bodu nebo pohybové rytmy pomáhají obnovit koordinaci zraku a pozornosti. 

Multisenzorická terapie tak využívá sílu vizuální inteligence, kterou dyslexie přináší - propojuje obraz, rytmus a vnímání do jednoho celku. 


Když se čtení stane obrazem

Když mozek s dyslexií dostane prostor a rytmus, který potřebuje, přestává bojovat s písmeny. Začíná číst v obrazech, v emocích, v kontextu. Čtení se mění z výkonu na prožitek - z analýzy na vnímání.  

Dyslexie není překážka, ale jiný způsob poznávání světa. Mozek, který čte jinak, nám připomíná, že jazyk může být rytmem, obrazem i světlem - a že nejhlubší pochopení často přichází mimo slova.   


Součást série: Neurodivergence a multisenzorická terapie

→ Úvodní článek: Neurodivergence a multisenzorická terapie
→ ADHD a pozornost v pohybu
→ Autismus a senzorická citlivost
→ Dyslexie a vizuální mozek
→ Vysoká citlivost jako forma neurodivergence
→ Kreativní mozek a rozšířené vnímání 


Doporučené čtení

  1.   Shaywitz, S. E., & Shaywitz, B. A. (2008). The neurobiology of reading and dyslexia. Biological Psychiatry, 63(7), 601-606. → Přehled neurobiologických mechanismů čtení a rozdílů v mozkových sítích u dyslexie. 

  2. Eden, G. F., & Moats, L. C. (2002). The role of neuroscience in the remediation of students with dyslexia.Nature Neuroscience, 5(11), 1080-1084. → Ukazuje, jak může neurověda přispět k lepším metodám podpory studentů s dyslexií. 

  3. Gabrieli, J. D. E. (2009). Dyslexia: A new synergy between education and cognitive neuroscience.Science, 325(5938), 280-283.→ Popisuje propojení mezi výzkumem mozku a vzděláváním při práci s dyslektickými žáky. 

  4. Simos, P. G., Breier, J. I., Fletcher, J. M., Foorman, B. R., Castillo, E. M., & Papanicolaou, A. C. (2000). Brain activation profiles in dyslexic children during non-word reading: A magnetic source imaging study.Neuropsychology, 14(4), 611-620. → Studie o mozkové aktivitě při čtení neznámých slov u dětí s dyslexií. 

  5. Arns, M., Trullinger, M., & Breteler, R. M. J. (2018). EEG-neurofeedback in dyslexia and ADHD: Mechanisms and clinical outcomes.Frontiers in Human Neuroscience, 12, 506. → Výzkum o využití neurofeedbacku a světelné stimulace při zlepšování čtení a pozornosti. 


Tento text je součástí série Light Brains o neurodivergenci a multisenzorické rovnováze.
🌐 www.lightbrains.online