Na začátku života máme jediný jazyk – tělo. Pokud je prostředí bezpečné a napojené, tělo se uvolňuje, vyvíjí a roste. Pokud je ale přítomný stres, odloučení nebo citová deprivace, nervový systém se naučí být ve střehu. Tak vzniká rané vývojové trauma. Ne jako vzpomínka v hlavě, ale jako otisk v těle.


Když slova nestačí

Většina raných traumat vzniká v období, kdy ještě nedokážeme mluvit. Nervová soustava tehdy pracuje jinak: mozek je více otevřený smyslovým podnětům a méně chráněný schopností je zpracovat. Pokud se opakovaně setká s ohrožením – třeba odloučením od pečující osoby, necitlivým dotekem nebo chronickým napětím v prostředí – učí se, že svět je nebezpečné místo. 

Důsledky se mohou projevit roky později: 

  • zvýšenou úzkostí nebo přecitlivělostí
  • obtížemi v navazování vztahů
  • somatickými potížemi bez zjevné příčiny
  • nebo naopak odpojením od emocí, těla i vnitřního světa

Klasická psychoterapie často staví na verbalizaci. Jenže tělo mluví jiným jazykem. Multisenzorická terapie pracuje právě s tímto tělesným kódem.

Co je multisenzorický přístup?

Jedná se o cílenou práci s prostředím, které stimuluje nervovou soustavu skrze různé smysly – ale tak, aby nedocházelo k přetížení. V Light Brains kombinujeme ověřené nástroje z neurovědy, senzorické integrace a fotobiomodulace:

  • Světlo (fotobiomodulace) aktivuje mitochondrie v mozku, podporuje regeneraci neuronů a snižuje stresovou reaktivitu.
  • Zvuk (např. binaurální rytmy, přirozené frekvence) pomáhá synchronizovat mozkové vlny a podporovat pocit bezpečí.
  • Vůně (aromaterapie) působí přímo na limbický systém, který zpracovává emoce i paměť.
  • Hmat (zátěžové deky, jemný dotek, vibrace) podporuje propriocepci, uzemnění a vnímání tělesných hranic.
  • Rytmus a opakování umožňují přepisování naučených vzorců a přinášejí pocit předvídatelnosti a klidu.

Multisenzorický přístup není terapie v klasickém smyslu. Je to prostředí, které dává tělu a mozku možnost znovu se cítit bezpečně – a tím nastartovat samoregulaci a přirozenou neuroplasticitu.

Pro koho je tento přístup vhodný? 

  • Pro dospělé i děti s obtížemi vycházejícími z raného stresu
  • Pro neurocitlivé a neurodivergentní jedince (např. s ADHD, autismem, hypersenzitivitou)
  • Jako podpora při somatických potížích (únavový syndrom, poruchy spánku, přetížení)
  • Jako neinvazivní doplněk klasické psychoterapie, zvláště při disociaci nebo potížích s verbalizací

Mozek se může učit jinak

Záznamy v těle vznikly v období, kdy jsme neměli moc na výběr. Dnes už ale máme. Můžeme nabídnout mozku nový prožitek – ne prostřednictvím rozumu, ale skrze tělo. Každý nový vjem ve správný čas může změnit celý vnitřní obraz světa.

Zdroje a další čtení:

  1. van der Kolk, B. A. (2014). The Body Keeps the Score: Brain, Mind, and Body in the Healing of Trauma Průlomová kniha vysvětlující, jak se trauma ukládá do těla a proč uzdravení začíná v tělesném prožitku.
  2. Hamblin, M. R. (2016). Shining light on the head: Photobiomodulation for brain disorders. BBA Clinical, 6, 113–124. Přehled studií o účincích světelné terapie na mozek, neurozáněty a duševní zdraví.
  3. Naeser, M. A., et al. (2014). Transcranial Photobiomodulation for Cognitive Enhancement in Traumatic Brain Injury. Journal of Neurotrauma, 31(11), 1008–1017.  Klinická studie využití světla u poranění mozku – důkaz účinnosti světelné stimulace na kognici.
  4. Herz, R. S. (2009). Aromatherapy facts and fictions: A scientific analysis of olfactory effects on mood, physiology and behavior. International Journal of Neuroscience, 119(2), 263–290.  Jak vůně působí na limbický systém a emoce, podložené neurovědeckými poznatky.
  5. Field, T. (2010). Touch for socioemotional and physical well-being: A review. Developmental Review, 30(4), 367–383.  Přehled důležitosti doteku pro regulaci stresu a vývoj emočního bezpečí.
  6. Wahbeh, H., et al. (2007). Binaural Beat Technology in Humans: A Pilot Study to Assess Psychological and Physiological Effects. The Journal of Alternative and Complementary Medicine Pilotní studie o účincích binaurálních rytmů na relaxaci a změny ve vědomí.
  7. Ogden, P., & Minton, K. (2000). Sensorimotor Psychotherapy: One Method for Processing Traumatic Memory Senzomotorický přístup jako cesta k integraci traumatu přes tělesné vnímání a smyslovou práci.